To že cestování prstem po mapách může být chápáno jako téměř erotické gesto, jsem si plně uvědomila, když jsem se v Berlínské státní knihovně poprvé setkala s pornografickým protějškem atlasu, plastickým glóbem, na kterém byly prohlubeň Mariánského příkopu a horské hřebeny Himálaje téměř obscénně hmatatelné.
Kartografie by konečně měla být chápána jako poetický žánr a atlas jako krásná literatura.
Prohlížení map může ukojit touhu po dálkách, kterou samo podněcuje, může cestování nahradit, leckdy dokonce i předčit. Toho, kdo otevírá atlas, neuspokojí návštěva jednotlivých exotických míst, ten chce pojmout vše najednou - celý svět. Touha bude vždy velká, větší než uspokojení, které přináší dosažení vytouženého.
Na jedné straně jsou autorčiny dokonalé mapy, na straně druhé tajemná historie, ze které vysvítá, že nejdobrodružnější cesty může člověk stále ještě podniknout ve svých myšlenkách!
