
V hlubokém spánku ležím dnes
   pln starých tuh, jež zkrotil jsem,
abych se za životem vznes
   a zahnal temno úsvitem.
Tak hledám směry nových cest
   a novou víru nový den...
Leč monotónně dál zní déšť,
   jako by padal na buben.
Ó kéž bych mohl znovu vstát!
   Setřást ten opar starých vín!
Kéž viděl bych zas jitro vzplát
   a pohádkových věží klín
až vzhůru k obloze se vznést
   tak jako symbol, ne už sen...
Leč monotónně dál zní déšť,
   jako by padal na buben.
Francis Scott Fitzgerald - Na prahu ráje